Zmínky o kuželkách se vyskytují i v 5000 let starých dokladech ze starého Egypta. Hrálo se ve velkých halách, pravidla byla ale trochu jiná, než dnes.

Proti sobě hráli vždy dva hráči současně. Každý stál na opačné straně hřiště a kouleli koule proti kuželkám ze vzdálenosti asi 4 metrů. V roce 1930 britský archeolog Sir Flidners Petrie našel v Egyptě několik koulí a kuželek z období zhruba 3200 let před naším letopočtem. Hra je tak stará minimálně 5000 let. 

Další důkazy pak přinesl tým profesora Eda Bresccaniho, který se o této prastaré hře dozvěděl více. Třeba to, že byla jakousi kombinací kuželek a kulečníku. Populární byla zejména v městě Narmutheos 90 kilometrů daleko od Káhiry.

Bowlingové koule a kuželky byly v 19. století nalezeny ve Fayoumu, 90 kilometrů od Káhiry.

Haly na kuželky byly součástí rezidencí bohatých občanů města. Používaly se kamenné koule i kuželky. Koule měly různou velikost. Jeden hráč začínal první hod s větší, druhý s menší koulí. Vtip byl v tom, že ke kuželkám se dalo dostat jen malým, deset centimetrů velkým otvorem. Do něj pasovaly jen malé koule. Cílem hráče s malou koulí tedy bylo dostat ji skrz otvor a shodit kuželky, hráč s velkou koulí se mu v tom snažil zabránit tak, že se snažil jeho kouli vyrazit. Po každém hodu se koule vyměňovaly. Vyhrál ten, kdo dokázal vícekrát umístit kouli do otvoru a shodit kuželky. 

Kuželky byly populární po celé Evropě. Ve středověku je hráli dokonce i němečtí farníci jako jednu z mála povolených zábav, v Anglii se s touto hrou začalo někdy kolem 1100 našeho letopočtu. Za časů anglického krále Henryho VIII. bylo znakem vznešenosti ovládat kuželky. Nadšeným hráčem byl například slavný německý reformátor Martin Luther. Popularita této hry zřejmě nezmizí ani v tomto tisíciletí.